Historie parní lokomotivy typu ČKD 1435 EP 1000

Poválečná výroba parních lokomotiv v ČKD Praha neznamenala pouze dodávky nejmodernějších strojů pro ČSD nebo na export, ale také pro vlečkaře. V polovině 50. let nabízela Libeňská lokomotivka typovou řadu moderně řešených lokomotiv. Nejmenší z nich byla dvounápravová lokomotiva typu 1435 BS 200, nejrozšířenější byl tříosý typ 1435 CS 400 nebo silnější 1435 CP 600 a nakonec nejmohutnější a nejvýkonější byl typ 1435 EP 1000, představující vrchol konstrukce ve své kategorii. U továrního označení lokomotivy byl prvním číslem uveden rozchod kolejí, první písmeno podle abecedního pořadí znamenalo počet spřažených náprav, další pak druh páry, se kterou pracoval parní stroj (S-sytou, P-přehřátou). Poslední číslo vyjadřovalo dosažitelný výkon v koňských silách. Klasické drážní označení podle ing. Kryšpína se dostalo jen nemnoha lokomotivám, které byly většinou označeny vlastním systémem majitele. Typu 1435 EP 1000 předcházel obdobný typ EN 800 (písmeno N do roku 1950 znamenalo normální rozchod kolejí 1435 mm), který byl v počtu pouhých pěti kusů vyrobeno v témže roce. Tři lokomotivy sloužily u ČSD a domovské ostravské depo je používalo v tamním těžkém vlečkovém provozu. Zdokonalený typ 1435 EP 1000 byl konstrukčně připraven v roce 1952 a v počtu 25 ks se vyráběl v roce 1956. Lokomotiva je tendrové konstrukce s postranními vodojemy, krajní z pěti spřažených náprav mají boční posun pro snažší průjezd oblouky. Dvojčitý parní stroj na přehřátou páru je vybaven šoupátky Trofimov a rozvodem Heusinger, přestavovaný servomotorem. Kotel je svařovaný s ocelovým topeništěm a natřásacími rošty Hulson. Dnešních dnů se dočkala jediná lokomotiva tohoto typu, vyrobená jako osmá v pořadí pod továrním číslem 3591/1956. Spojené ocelárny, národní podnik, Kladno ji objednaly 18. 5. 1954 a o dva roky později byla dokončena. Kotlovou zlouškou prošla 21. 4. 1956 a zkušební jízda na úseku Praha - Libeň horní nádraží - Běchovice, při které bylo dosaženo rychlostí 65 km/h, proběhla 22. 5. 1956. Technicko - policejní jízda za účasti zkušebního komisaře a odběratele, byla 26. 5. 1956 a dva dny poté lokomotiva přijela do Kladna - Dubí. Na vlečce SONP, které za ni zaplatily 560 764,-kčs, jezdila pod pořadovým číslem 32. Brzy ji doplnily shodné lokomotivy, označené č. 33 a 34. Nakonec v roce 1964 přibyla ještě čtvrtá lokomotiva č. 35, původní č. 23 Severočeských hnědouhelných dolů. Tisícovky našly své uplatnění jak v těžkém hutním provozu, tak v traťové službě na Kladensko - nučické dráze, kde dopravovaly uhlí, železnou rudu a vápenec. Sloužili zde až do roku 1976, kdy byly s výjimkou č. 32 zrušeny.Poslední stroj sloužil až do konce roku 1978, kdy byl převeden na vytápěcí kotel a v následujícím roce byl také zrušen. Namísto sešrotování byla lokomotiva vzata do sbírek železniční techniky Národního technického muzea v Praze. Zprvu se počítalo do připravovaného skanzenu v České Třebové, ale nakonec skončila jako součást expozice v severočeském Kořenově. Odsud byla v říjnu 1992, po podpisu nájemní smlouvy mezi NTM a lokomotivním depem Veselí nad Moravou převezena do nového domova. V roce 1994 začala kompletní demontáž a renovace všech dílu. Na odborně a finančně náročnou opravu kotle se však teprve čeká. Oživování lokomotivy provádí členové Společnosti železniční - Výtopny Veselí nad Moravou za pomoci domovského depa, veselského Městského úřadu, F. N. R. R. Railway Holdingu a dalších subjektů.Nemalé úsilí také představuje shánění vzácných dokumentů, nebo opravy a pořizování atypických součástí. Zprovozněná lokomotiva bude navzdory svému původního určení k posunu v průmyslových podnicích použitelná k vedení zvláštních i pravidelných vlaků s cestujícími i nákladem. Díky svému velkému výkonu a takřka neomezené přechodnosti může vyjet i na méně únosné tratě. Okolí veselského železničního uzlu a nejen ono - bude příležitostí, kde bude tento unikátní stroj moci prokázat své kvality. Vedle nedávno znovu zprovozněného Baťova kanálu se stane dalším atraktivním dopravním prostředkem v našem regionu. Vlak s parní lokomotivou přispěje k dalšímu rozvoji turistického ruchu a může posloužit třeba k dopravě účastníků hojně navštěvovaných folklorních akcí v Kyjově, Srážnici nebo Velké nad Veličkou. K dokončení renovace této technické památky však bude zapotřebí ještě mnoho úsilí a materiální i finanční pomoci. Možná, že i díky Vašemu pochopení tato lokomotiva znovu vyjede na trať.